Edward Kelly na útěku

Na konci 16. století patřil Edward Kelly k nejzáhadnějším postavám císařského dvora v Praze. Angličan, který se pohyboval mezi astrology, mágy a alchymisty, dokázal vzbudit zájem samotného císaře Rudolfa II. Tvrdil, že zná tajemství proměny obyčejných kovů ve zlato a že ovládá postupy, o nichž ostatní alchymisté pouze snili.

Na pražském dvoře se mu zpočátku dařilo. Rudolf II. byl alchymií fascinován a Kelly představoval přesně takového člověka, jakého císař hledal – tajemného cizince slibujícího něco téměř nemožného. Čím déle však Kelly v Praze pobýval, tím více se kolem něj hromadily pochybnosti, spory a nepřátelé. Slíbené zlato nepřicházelo a císařova trpělivost slábla.

Pak přišel rok 1591.

Kelly se dostal do vážných problémů a rozhodl se Prahu opustit. Nad jeho hlavou se stahoval císařský hněv a bylo zřejmé, že pokud bude dopaden, někdejší postavení u dvora mu už příliš nepomůže. Z Prahy zamířil na jih. Jeho cílem mohlo být rožmberské panství, kde snad doufal získat ochranu. Cesta vedla jižními Čechami a Kelly se zřejmě snažil postupovat co nejrychleji. Císařské rozkazy však byly rychlejší.

V únoru 1591 dorazil do Soběslavi. Právě zde jeho útěk skončil.

Císařští lidé Kellyho zadrželi a podle tradice byl po určitou dobu držen také na soběslavském hradě. Z člověka, který ještě nedávno vstupoval do komnat Rudolfa II. a hovořil o kameni mudrců, se během několika dní stal vězeň. Kelly pravděpodobně dobře věděl, že cesta zpět už nebude znamenat návrat k pohodlí císařského dvora.

Ze Soběslavi byl nakonec odvezen na Křivoklát. Mohutný hrad obklopený hlubokými lesy se pro něj stal vězením a zároveň místem, kolem něhož později vznikla řada temných příběhů.

Rudolf II. se svého alchymisty nechtěl jednoduše zbavit. Stále jej zajímala jediná otázka: zná Kelly skutečně tajemství výroby zlata? Právě v tom spočívá jedna z nejpodivnějších částí celého příběhu. Kdyby byl Kelly považován pouze za obyčejného podvodníka, jeho osud mohl skončit rychle. Císař však zřejmě stále doufal, že Angličan nakonec své tajemství prozradí.

Kelly ve vězení vyjednával, psal a snažil se získat zpět císařovu přízeň. Pozdější pověsti dokonce tvrdí, že byl vyslýchán a nucen tajemství transmutace vydat. Co přesně se za křivoklátskými zdmi skutečně odehrávalo, dnes už není snadné oddělit od legend.

Jedno je však jisté: Edward Kelly chtěl z Křivoklátu pryč.

Rozhodl se uprchnout. Podle tradičního vyprávění se pokusil spustit z hradeb po provaze. Útěk však skončil katastrofou. Kelly se zřítil a při pádu si těžce poranil nohu. Podle rozšířené tradice bylo zranění natolik vážné, že o část nohy přišel.

Osud si s ním zahrál téměř krutou hru. Muž, který měl údajně ovládat tajemství proměny hmoty a výroby zlata, nedokázal zachránit vlastní tělo.

Po několika letech se Kelly přesto dostal na svobodu. Zdálo se, že nejhorší období jeho života skončilo. Ještě jednou se pokusil získat Rudolfovu důvěru a vrátit se alespoň částečně k životu, který znal před zatčením. Jeho problémy však nezmizely. Dluhy rostly, postavení sláblo a císařova trpělivost byla téměř vyčerpána.

V roce 1596 byl Edward Kelly znovu zatčen. Tentokrát jej odvezli na hrad Hněvín nad Mostem. Právě tam začala poslední kapitola jeho života.

Ani ve druhém vězení se nevzdal myšlenky na svobodu. Přestože byl po předchozím útěku těžce poznamenaný, začal znovu plánovat cestu přes hradby. Podle tradice mu tentokrát měla pomáhat i rodina.

Znovu přišlo lano. Znovu hradní zeď. A znovu pád.

Kelly si při druhém pokusu o útěk těžce poranil také druhou nohu. Pro člověka, který si už nesl následky prvního pádu, to znamenalo téměř úplnou ztrátu naděje. Muž, který kdysi chodil po pražském císařském dvoře a sliboval výrobu zlata, zůstal těžce zraněný za zdmi hradu.

A právě zde se skutečnost znovu začíná prolínat s legendou.

Podle nejrozšířenějšího vyprávění Kelly pochopil, že další útěk už nebude možný. Jedna tradice tvrdí, že sáhl po jedu, který si sám připravil. Jiná verze říká, že podlehl následkům těžkých zranění po posledním pádu. V roce 1597 Edward Kelly zemřel.

Pravdu o jeho posledních dnech už zřejmě nikdy nezjistíme. Stejně nejasná zůstává i otázka, která jej provázela téměř celý život: uměl skutečně vyrábět zlato?

Byl geniálním alchymistou, který před císařem skrýval skutečné tajemství transmutace? Nebo mimořádně schopným dobrodruhem, jenž dokázal přesvědčit jednoho z nejmocnějších panovníků Evropy? Rudolf II. možná dlouho doufal, že Kelly své tajemství jednou prozradí. Pokud nějaké měl, odnesl si ho do hrobu.

V celém příběhu však zůstává jedno konkrétní místo, kde se jeho osud definitivně obrátil: Soběslav.

Právě zde skončil útěk muže, který hledal kámen mudrců. Odtud už jeho cesta vedla přes Křivoklát až k poslednímu vězení na Hněvíně.

Edward Kelly hledal tajemství zlata a možná i cestu k nesmrtelnosti. Nakonec však přišel o majetek, zdraví i svobodu. Zlato po něm nezůstalo. Legenda ano.