Bílá paní

J. Beckovský ve své knize Poselkyně starých příběhů českých k roku 1594 píše, že v bechyňském zámku žil v mládí Petr Vok z Rožmberka. Zjevovala se zde Bílá paní, jako na všech sídlech rožmberského rodu „…jehož ta bílá paní z pokoje a z rukauch jeho chůvy častěji vzala a jinam zanesla, však zase podle své libosti bez všeho aurazu ho přinesla a chůvě navrátila, ji napomínajíc tím aučinkem, aby chůva pilně to dítě hlídala Ta bílá paní když mezi děvečky do světnice přišla, častěji několik hodin pořád s nimi, nic nikdá nemluvíc, seděti zůstala. U večer po zámku ona chodíc, rozžatau svíčku nosila a ní sobě svítila, pročež častěji mnozí aneb do zámku neznámí příchozí neb hosti, aneb tak někteří nepozorní domácí k ní přistupovali a svíce od ní rozsvěcovali. Někdy, když do některého pokoje vešla, nejinačeji než jako by z daleké cesty unavena všechna byla, do sesle se posadila, těžce oddychla a stejskanlivě vzdychala, tato někdy slova promluvíc 'O, jak mnoho míst dalekých já jsem dnes chodila!‘“

Z POVĚSTI DO PŘÍBĚHU

Bechyně: Bílá paní, od které si lidé připalovali svíčky

Nebouchá dveřmi ani nikoho nepronásleduje. Bechyňská Bílá paní hlídá dítě, sedává mezi děvečkami a večer nese zámkem svíčku. Právě její klid působí neobyčejně.

Celý článek