Divoká honba je v knize popsána jako hlučný zástup přízraků vedený Divokým lovcem. Doprovází ji tma, bouře, dusot kopyt, troubení a psí smečka. Tradice varuje, že člověk zastižený v lese může být napaden, odnesen nebo jinak těžce postižen; ochranou mělo být ulehnout s hlavou k zemi nebo zůstat v magickém kruhu.
Kde se objevuje
Především lesnaté okrajové oblasti Čech, místy i Morava.
Co vyprávějí staré pověsti
Kniha uvádí dvě klasické obrany: člověk měl ulehnout s hlavou co nejníže k zemi, nebo zůstat uvnitř ochranného kruhu. Neměl na honbu volat, přidávat se k ní ani se jí stavět do cesty. Nejbezpečnější bylo ukrýt se a počkat, až přízračný průvod zmizí.
Z ČEHO VYPRÁVĚNÍ VYCHÁZÍ
Podklady původního atlasu Tajemná místa · strana 26
Pověst zachycuje lidové vyprávění. Její motivy nepředstavují doložení mimořádných jevů.
