Větrný Jeníkov: čertí hrad na Pekle překazil jediný kohout

Mohlo to být velkolepé sídlo. Podle místní pověsti se na kopci Peklo u Větrného Jeníkova pustili čerti do stavby vlastního hradu. Měli však podmínku, která se v podobných vyprávěních objevuje znovu a znovu: práce musí skončit dřív, než se ozve kohout. Z pekelného staveniště se tak stává závod s ránem.

Kopec se jménem, které vypráví

Podklad atlasu klade Peklo jihovýchodně od Větrného Jeníkova, na Zálesí při cestě směrem k Jihlavě, a uvádí výšku 699 metrů. Pro pověst nejsou kameny jen kameny. Rozptýlené balvany se v ní promění ve zbytky díla, které někdo musel opustit v nejméně vhodnou chvíli. Pojmenování kopce nabízí vyprávění přirozenou scénu.

Pekelníci podle legendy potřebují noc. Dokud jejich čas trvá, mohou skládat hradní zdi a věřit v hotovou stavbu. Konec však neurčují oni. Pravidlo je jednoduché a neúprosné: kuropění znamená, že je třeba skončit. Žádná dodatečná hodina, žádná poslední výjimka pro rozestavěnou věž. Právě omezení dává jejich síle slabé místo.

Na trh se vstává brzy

Ještě před svítáním jdou kolem dvě místní hospodyně. Míří do Jihlavy na trh a nesou drůbež. Nevydaly se vyhnat čerty a pověst z nich nedělá bojovnice. Jejich cesta patří obyčejnému světu práce a obchodu. Tím působí setkání obou dějů tak dobře: proti mimořádné noční stavbě jde zcela všední ranní pochůzka.

Pak zakokrhá jeden z kohoutů. V té chvíli má být rozhodnuto. Čerti musí skončit a prchnout od nedokončeného sídla. Záměr, na který bylo třeba pekelných sil, překazí hlas z hospodářského dvora. Vyprávění nepotřebuje souboj ani lstivou smlouvu. Stačí, že přes kopec vede cesta na trh a že kohout nedbá stavebních plánů.

Kámen po rozzlobeném staviteli

Rozvalené kamení má podle pověsti zůstat na kopci jako památka na útěk. Další motiv se váže k lesíku Bláhovska: na kameni se prý ukazuje otisk čertova kopyta. Jeden z rozhněvaných pekelníků se měl chtít městečku pomstít, ale šlápl vedle. I to je součást lidového vyprávění, nikoli prokázané vysvětlení tvaru kamene. Peklo tak zůstává místem, kde příběh dává obyčejné krajině jiný rozměr — a kde poslední slovo nemá čert, ale kohout.