Lomikare, Lomikare!

Trhanovský zámek byl sídlem Wolfa Maxmiliána Lamingena z Albenreuthu (1634 - 1696), pověstného Lomikara, který se neslavně zapsal do historie boje Chodů za jejich stará práva. Podle nejznámější pověsti jej vůdce Chodů Jan Sladký Kozina při své popravě v Plzni vyzval „na Boží soud, do roka a do dne". Lamingen přibližně za rok opravdu zemřel. Je pochován v kostele sv. Martina v Klenčípod Čerchovem. Vliv jeho zdejšího působení byl tak silný, že místní lidová tradice udržela množství pověstí o jeho záhrobním zjevování, jež nemají jak svým místopisným výskytem, tak četností nejroztodivnějších verzí u nás obdobu. Nejvíce pověstí o strašícím Lomikarovi je soustředěno přímo k trhanovskému zámku, k jeho místnostem a vchodu, kde jsou na vysokých podstavcích dvě kohoutí hlavy. Velmi často prý jeho přízrak projížděl lipovou alejí vedoucí k osadě Novému Hamru, buď jako bezhlavý jezdec na koni, anebo v ohnivém kočáře. Jindy se zjevoval jako postava v panském oblečení a třírohém klobouku. Každé půlnoci se dále proměnil v černého ohnivého psa a běhal z krypty kostela v Klenci po silnici až k Trhanovu a zpět. Měl velké svítivé oči a ohnivý jazyk. Jeho chlupy sahaly až na zem, z mordy mu vytékala bílá pěna a někdy ho bylo vidět jen se třema nohama. Takto se zjevoval také u rybníků Mejkosovce, Pařezová a Černého. Kdo ho potkal, tomu si lehl přes cestu, vyplazoval ohnivý jazyk a děsil ho až do rána. Mohl však nabýt mnoha dalších strašidelných podob. Bývalo jej vidět jako černou kočku, králíka, krávu, býka, ohnivého koně anebo ohnivou svini. Někdy se zjevoval v podobě ohnivého sudu, otepi slámy anebo dvou plamenných jazyků. Mnoho pověstí je také o Lomikarových světýlkách. Zvláštní a typickou proměnou byla jeho zjevení v podobě zdi, španělské stěny anebo mlhy. (viz Klenčí pod Čerchovem)