Poslední zjevení Bílé paní

I v tomto rodovém sídle pánů z Růže se objevovala Bílá paní rožmberská. Je zde dodnes pokoj Bílé paní a zachoval se obraz Perchty zobrazené jako kouzelnice, ukazující hůlkou na zvěrokruh. V sálech jsou manýristické malby a grotesky s alegorickými náměty. Traduje se, že se zde zjevení vyskytlo ještě za druhé světové války. Hrad byl za okupace zabrán nacistickou mládežnickou organizací „Bund deutscher Mädeln", která tu měla svůj letní tábor. Jsou známy dvě zhruba podobné verze této události. Jedna z nich, která byla zachycena i v propagační brožuře o hradu z r. 1970, praví: „Dvě z děvčat každý den ráno vytahovala na hradní věži vlajku, zatímco ostatní nastoupila k rannímu apelu. Jednoho dne vyběhly holky z věže s hrozným jekotem. Tvrdily, že nahoře uviděly bílou postavu a ta jim hrozila. Vedoucí se s dobrovolnicemi vydala nahoru sama. Vrátily se úprkem. Na ochozu prý opravdu stojí bílá postava a prstem na ně kývá. Správce hradu pak musel nahoru sám. Při návratu prohlásil, že zjevení uviděl, ale že si neví jiné rady, než počkat, až samo zmizí. Vedoucí volala gestapo, ale to mělo zrovna jinou práci. Tak se stalo, že se vlajka na věži už nikdy neobjevila." Druhá verze, zachycená a zprostředkovaná regionálním badatelem J. Kočnarem, se s prvou v obecných rysech shoduje, pouze některé detaily jsou odlišné. Podle ní byla dívka, pověřená vztyčením vlajky, po spatření jakéhosi fantomu postižena srdeční slabostí. (Vlajka byla vztyčována na hranatou věž na tzv. Dolním hradě.) Fantom bílé hrozící postavy pak byl více děvčaty, včetně vedoucí, spatřen na nejvyšší části nejstarší kulaté věže Jakobínky, která se zachovala z původního tzv. Horního hradu. Podle této verze gestapo k vyšetřování dorazilo, ale nic nakonec nezjistilo. Kuriózní bylo, že uvnitř Jakobínky neexistovalo schodiště ani žebřík, takže bylo vyloučeno, aby se běžná fyzická osoba dostala nepozorovaně na vrchol věže.