Paměť „kamenné knihy"

Katedrála sv. Víta byla založena na základech staré baziliky Karlem IV. r. 1344. Císař, zasvěcený ve svém mládí stráveném ve Francii do principů esoterismu, se snažil budovat širší urbanistický celek Prahy podle svého kosmologického kréda, jako velký kalendář, v němž nebeské události mají svůj protějšek v pozemském uspořádání. K tomuto účelu si pozval význačné architekty spojené se západní tradicí stavebních bratrstev. Matyáš z Arrasu založil na Pražském hradě stavební huť, v níž byly opatrovány plány stavby, na kterých pracoval již před svým příchodem do Prahy. Později císař povolal ze švábského Gmündu Petra Parléře, architekta spjatého se stavebními cechy v Kolíně nad Rýnem a Ulmu. Jméno tohoto mistra lze chápat ve významu mluvící kámen (pierre parlante), což je jistě přiléhavé označení umělce nechávajícího promlouvat „kamenné knihy" katedrál. Není náhodou, že jeho přízvisko odkazuje na francouzský původ, v jehož základu stojí parleur, tj. mluvka, ironický slangový výraz pro představitele Art gothique, gotiky. Neboť, řečeno s Fulcanellim, katedrála stejně tak je dílem art goth, jako argotu. Tajný jazyk spolu se symboly a obřady byl společným utajovaným vlastnictvím stavebních bratrstev. Vycházíme-li z těchto údajů, jeví se nám příznačné, že těsně před přerušením stavby v r. 1418 se tu ještě jednou připomíná jméno Petra, tentokrát už jen malého, Petrlíka, jež jako by už samo v sobě ztělesňovalo úpadek, do něhož se stavba dostala za husitských válek, a charakterizovalo práce spíše udržovací než tvůrčí. V chrámu sv. Víta měly být umístěny korunovační a katedrální klenoty. Krom toho byl zamýšlen též jako místo posledního odpočinku českých světců (sv. Jan Nepomucký je pochován ve stejnojmenné kapli a sv. Vít za hlavním oltářem) a králů v čele s Karlem IV. (je pochován v kapli sv. Kříže, kde spolu s ním odpočívá mj. též Rudolf II.). Pátou boční kaplí vpravo na jižní straně katedrály sv. Víta je Svatováclavská kaple s výjevy ze života tohoto světce. Místa mezi obrazy jsou vykládána českými acháty a chrysoprasy, zasazenými do zlacené malty. Dominantní význam této kaple je podtržen tím, že přesně nad ní se zdvihá velká věž. Ta byla umístěna ve vztahu ke staroměstské věži Karlova mostu tak, že zapadající slunce o letním slunovratu, pozorované od osy Mostecké věže, září přesně v lanterně věže sv. Víta nad touto kaplí, kde na lebce sv. Václava, patrona Čech, spočívá královská koruna. Francouzský básník Guillaume Apollinaire zde ve Svatováclavské kapli během svého pražského pobytu našel svou podobu v jednom z achátů poblíž kruhu, jehož se údajně přidržoval sv. Václav, když v Boleslavi umíral.