Adept Lascaris v Čechách

K jednomu z nejpodivuhodnějších příběhů evropské alchymie mělo dojít nedaleko Aše. Wertherburský vyslanec Liebknecht se tehdy vracel z diplomatické cesty z Vídně a společnost mu dělal tajemný cizinec. Byl vzdělaný, procestoval značnou část Evropy a bez obtíží hovořil několika jazyky.

Během cesty přišla řeč na alchymii. Liebknecht patřil mezi rozhodné skeptiky. Nevěřil v možnost proměny kovů a tvrdil, že uvěří pouze tomu, co spatří na vlastní oči. Jeho společník se s ním nepřel. Když dorazili k Aši, jednoduše ho zavedl ke kováři.

Pokus měl proběhnout přímo u kovářské pece. Kvůli pozdní hodině jej však museli odložit. Následujícího dne vložil neznámý muž do kelímku rtuť, přidal malé množství červeného prášku a vše zahřál.

Před očima přítomných začala rtuť tuhnout.

Když obsah nádoby vyklopili, podle vyprávění před nimi neležela rtuť, ale nádherný kus zlata.

Cizinec se rozhodl pokus zopakovat. Výsledek však tentokrát nepovažoval za dostatečně dokonalý. Kov proto znovu roztavil a přidal další neznámou látku. Zlatavá barva téměř okamžitě zmizela a kov zbělel.

Po vychladnutí se údajně ukázalo, že se zlato změnilo v mimořádně čisté stříbro.

Tajemný alchymista oba získané kovy Liebknechtovi nabídl jako dar. Poté se s ním rozloučil a pokračoval ve své cestě do Francie.

Příběh zaznamenal historik hermetismu Louis Figuier ve své knize Alchymie a alchymisté. Domníval se, že neznámým cestovatelem mohl být legendární Lascaris, jeden z nejzáhadnějších adeptů své doby.

Lascaris měl pocházet ze staré císařské rodiny a podle tradice patřil k nejvýznamnějším evropským alchymistům. Pohyboval se po různých zemích a objevoval se zejména v německých oblastech. Připisovalo se mu zasvěcování dalších adeptů a znalost tajemství transmutace kovů.

Údajně se však podobným veřejným ukázkám většinou vyhýbal. Pokud byl muž u Aše skutečně Lascaris, mohl tehdy své zásady porušit jen proto, aby přesvědčil neústupného skeptika.

Pověst dokonce tvrdí, že kelímky použité při této podivuhodné transmutaci byly později uchovávány na univerzitě v Jeně.

Zda šlo o skutečnou transmutaci, dokonale připravený trik, nebo později přikrášlené vyprávění, už dnes nejspíš nezjistíme. Aš však díky tomuto příběhu získala své místo v jedné z nejzáhadnějších kapitol dějin evropské alchymie.