Zlaté brambory

Stará pověst traduje, že v druhé polovině 17. století majitel Horního Staňkova Smil Zdebora Janovský měl ve sklepě zdejší tvrze alchymistickou kuchyni a přišel na způsob pěstování zlata na poli. Údajně zem nejprve důkladně prosolil, pak z olova ulil semena budoucího zlata, která vysel na poli. Potom denně zaléval alchymistickou hnojnicí-elixírem, který sám vyrobil a jemuž říkal „merkuryáš". Rostliny, které ze semen vzešly, připomínaly obyčejné brambory, některé však kvetly bíle, a pod těmi se rodily hlízy z čistého stříbra, jiné kvetly červeně, a pod nimi se nalézaly zlaté valouny. Podle pověsti je velký poklad a recept „merkuryáše" zazděn někde ve sklepeních zámku. Po smrti Smilově se prý jeho syn Jindřich Viktorin marně pokoušel pokračovat v otcově díle. Když neuspěl, tvrz prodal. Rostliny na poli prý zplaněly, ale nevyhynuly docela. Čas od času se mezi normálními keříčky objeví ty pravé, zlatonosné, červeně kvetoucí, a pod nimi se dají vykopat hrudky zlata nebo i mince obalené smolou.