Přízračný osel z Vimperka

Na vimperském zámku se podle staré šumavské pověsti každou půlnoc zjevuje podivný přízrak. Není to rytíř, bílá paní ani duch dávného šlechtice. Chodbami má bloudit osel – ale ne obyčejné zvíře. Pod jeho podobou se podle legendy skrývá duše někdejšího vimperského aktuára, tedy úředníka, který se kdysi dostal do osudného sporu.

Příběh začíná u dvou sedláků z osady Kosmo. Ti měli proti aktuárovi křivě přísahat a obvinit ho, že na nich vydíral peníze. Úředník byl kvůli jejich svědectví obžalován a hrozilo mu, že bude postaven před soud.

Strach z rozsudku v něm postupně sílil. Podle pověsti nakonec propadl zoufalství natolik, že se rozhodl hledat pomoc tam, kam by se člověk obracet neměl. V nouzi se měl odvolat k samotnému ďáblu.

A ďábel odpověděl.

Na zdíkovské silnici měl oba žalobníky dostihnout a zardousit. Tím však pomoc skončila. Ďábelská služba si vyžádala svou cenu.

Aktuár sice unikl lidskému soudu, ale neunikl trestu. Ďábel jej měl proměnit v osla a odsoudit k tomu, aby jako přízrak bloudil vimperským zámkem.

Od té doby se prý vždy o půlnoci na jedné z chodeb ozývají podivné kroky. Ze tmy se vynoří přízračná oslí postava a pomalu prochází chodbou, jako by stále hledala cestu, která už dávno neexistuje.

Není to veselý ani komický zjev. Osel je v této pověsti především znamením ponížení a trestu. Bývalý úředník, který chtěl uniknout nespravedlnosti pomocí temných sil, se nakonec stal jejich obětí.

Pověst tak má dvojí význam. Vypráví o křivém obvinění a lidské nespravedlnosti, ale zároveň varuje před tím, že spojenectví s ďáblem nikdy nekončí dobře.

Příběh zachytil také Josef Váchal ve své Očarované Šumavě, díky čemuž se legenda o přízračném oslovi z Vimperka dochovala až do dneška.

A tak má prý vimperský zámek každou půlnoc svého zvláštního návštěvníka – člověka, který chtěl uniknout soudu, ale místo svobody získal věčné bloudění v podobě osla.