Kniha spojuje víly se živly a rozlišuje vodní, horské, lesní i vzdušné podoby. Do stejného okruhu řadí rusalky, žínky, sudičky, Meluzínu a několik regionálních typů. Povaha víl je proměnlivá: některé jsou příznivé, jiné nebezpečné – například valašské lulkyně měly poutníka utancovat k smrti.
Kde se objevuje
Čechy, Morava a Slovensko; voda, lesy, hory i lidská obydlí.
Co vyprávějí staré pověsti
Nebezpečné bylo především nechat se vlákat do nočního tance nebo vstoupit do místa, kde víly tančí. Lidová tradice používala proti škodlivým vílám železo, znamení kříže a modlitbu. Bezpečnější bylo jejich zpěv nenásledovat a před úsvitem opustit místo.
Z ČEHO VYPRÁVĚNÍ VYCHÁZÍ
Podklady původního atlasu Tajemná místa · strana 42
Pověst zachycuje lidové vyprávění. Její motivy nepředstavují doložení mimořádných jevů.
