Pečeť Hvězdy

Kuriózní letohrádek Hvězda u Bílé Hory postavil uprostřed bývalé královské obory r. 1555 podle vlastního návrhu arcivévoda Ferdinand Tyrolský na půdorysu šesticípé hvězdy. V jeho dispozici a vnitřním uspořádání lze najít obraz, staré hermetické ideje, podle níž hvězda představuje pečeť a příslib. Letohrádek je filosofickým příbytkem, k němuž v různých dobách vzhlíželi nepředpojatí umělci a badatelé. Jeho umístění na Bílé Hoře (Mons Albis) je z tohoto hlediska stejně významné. 8. listopadu 1620 zde byla svedena osudná bitva, v níž vojsko odbojných českých stavů, složené většinou ze žoldnéřů a vedené Kristianem z Anhaltu, bylo poraženo císařskou armádou pod vedením hraběte Buquoye. Poslední zbytky moravských pánů se bránily a byly zmasakrovány u zdi letohrádku. Osudný následky v podobě „doby temna" nadlouho promítly svůj saturnský stín nad tuto zem. Nad tímto přísně příčinným historickým děním však nikdy nepřestal zářit obraz hvězdy. Nezapomínejme, že Bílou Horou též definitivně končí významná rudolfínská éra. Hlubinnou symboliku této látky podivuhodně zhmotnil Mikoláš Aleš ve svém oleji Po bitvě (v letohrádku je dnes shodou okolností právě Alšovo a Jiráskovo muzeum). Na ponurém obraze krouží a usedají v popředí havrani, zatímco v dálce září jakoby z mlh vystupující Hvězda. Neumdlévající stopař zázračná ve všech koutech světa, francouzský surrealistický básník André Breton, rozpoznal za svého pražského pobytu ve Hvězdě její vzácnou kvalitu: „Na okraji propasti se otvírá zámek postavený z Kamene mudrců, zámek ve tvaru hvězdy." (Šílená láska, přel. Z. Havlíček) Výmluvný symbol provázel básníkovy kroky i nadále. Mnohem později nalezl Breton hvězdu v podivuhodném polyedru z Dordogne, který nyní stojí u jeho hrobu a jako by dovršoval jeho filosofické krédo: „Hledám zlato času."