Tajemný oběšenec

Kraj kolem Poličky a Svitav je mimořádně bohatý na staré pověsti o neklidných mrtvých, zakletých rytířích, ohnivých mužích, bludičkách i nevysvětlitelných úkazech. Jedna z nejpodivnějších se vyprávěla v Lubné. Na šibenici zde měl viset muž, který se ani po smrti nechoval jako mrtvý. Když ho odřízli, jen se řehtal. Přivolaný kat z Litomyšle zval oběšence k jídlu, ale marně. Kat proto překlopil talíř a muž zůstal ztuhlý, jak má mrtvola být. Potom jej kat vytáhl na střechu a shodil dolů. Nakonec mrtvolu zakopali za vsí. Tam strašil a zjevoval se jako hříbě, až ho jeden odvážný soused zavedl ke křížku, zaklel a hříbě se ztratilo. Další pověst se váže ke kopci Skalka nad Svatou Kateřinou, kde měl sídlit ukrutný loupežný rytíř se svou čeledí. Miloval jen svou dceru, která se však utopila v Manině studni, když chtěla utrhnout z hladiny stulíky. Rytíř ze žalu v okolí zle řádil. Když jeho čeleď za bouře odehnala poustevníka prosícího o přístřeší, poutník tajemnými slovy pohrozil hrádku zkázou. Rozpoutala se bouře a ráno měla tvrz zmizet. Na Skalce pak podle pověsti sídlil Houkálek, který děsil lidi, zatímco v mokřinách lesa Královce v noci rejdily bludičky. Ty měly být zakletým rytířem a jeho zločinnými druhy, odsouzenými za trest k nočnímu bloudění. U lesa Ruláku za Lezníkem a u Rohozné se zase zjevovali ohnivci neboli ohniví muži. Měli podobu hořícího snopu slámy, ohnivého hada nebo bezhlavého muže. Prudkým svitem oslňovali pozdní chodce, kteří pak scházeli z cesty, a podle vyprávění mohl jejich žár způsobovat na kůži bolestivý „oheň“ a člověka dusit. Světlonoši měli končit své rejdy na Svobodníkově louce u Lezníka nebo mizet v rybníce Prostředním. K širšímu okolí se váže také řada pověstí o fextech, divoženkách, čarodějnících, vodnících a zakletých zvířatech; podobné příběhy se vyprávěly v Sebranicích, Bystrém, Rohozné, Svratce či Svojanově. Podivné příběhy přitom neměly zůstat jen vzdálenou minulostí. Ve dvacátých letech 20. století mělo docházet k nevysvětlitelným jevům v Poličce u hospodáře a ševce Říhy v čp. 166 v Hegrově ulici. Za dne se tam otřásal stůl, poskakovaly židle, padaly talíře a ševcovská kopyta i špalky prudce vylétávaly z místnosti, jako by je odhazovala neznámá síla. Svědky těchto jevů měla být celá ševcova rodina. Na místě starších zbouraných domů dnes stojí činžovní dům dokončený v šedesátých letech.