Moravské Athény

Město a zámek se staly koncem 16. a počátkem 17. století střediskem vzdělanosti zdejšího kraje a byly dokonce nazývány Moravskými Athénami. Ladislav Velen ze Žerotína, který se města ujal po vymření Boskoviců v r. 1589, se obklopil družinou umělců, přírodovědců, astronomů, alchymistů a lékařů. Na třebovském zámku byla tehdy po vzoru pražských rudolfínských sbírek zřízena „kunstkamera", sbírka kuriozit a podivných automatických strojků. Horoskopy sestavoval astrolog a alchymista vystupující pod pseudonymem Phoenyx. Osobním lékařem Žerotínovým byl Christoph Blum a působil zde také francouzský oční lékař Jakob Denart, o němž je zaznamenáno, že byl dovedným propichovačem zákalu. Zámek byl v té době velkolepě přestavován a i přes mnohé pozdější pohromy zůstává dodnes jedinečným dokladem manýristického slohu a filosofického příbytku své doby. Ke sbírkám patřil též v Bruselu tkaný raně renesanční gobelín s výjevem z francouzského rytířsko-alchymistického eposu O růži Jeana de Meunga (dnes je v muzeu). Horlivě se zde pěstovala Hermova věda a byla Ladislavem Veleném štědře podporována. Významnou osobností na Žerotínově dvoře byl lékař a alchymista M. E. Bonacina, jenž svým rozhledem a vzděláním vysoko přerůstal dva jiné alchymisty Raaba a Klingera, působící v téže době v Moravské Třebové. Marcus Eugenius Bonacina se narodil r. 1570 v Miláně a studoval nejprve v Padově práva. Později přešel na medicínu, již pěstoval s velkou pílí a horlivostí. Stal se záhy doktorem dvou věd. Zabýval se i alchymií a získal si brzy velkou pověst doma i v cizině, takže byl zván na dvory různých feudálů. Dostal se tak do Slavkova u Brna, kde se seznámil s osobním lékařem Viléma ze Žerotína Františkem Reutzem, na jehož doporučení se stal osobním lékařem a alchymistou Ladislava Velena ze Žerotína v Moravské Třebové. Bonacina r. 1616 věnoval Žerotínovi svůj latinský alchymistický spis De auro potabili, pojednávající o přípravě tzv. pitného zlata. Ladislav Velen byl se svým lékařem a alchymistou zřejmě velmi spokojen, protože ho štědře zahrnoval dary. Již v r. 1618 „v pátek po svatém Jiří" mu věnoval dům blízko tzv. Psího mlýna, osvobozený od daní a poplatků. V témže přípise osvobozuje Žerotín od poplatků i zahradu, kterou mu věnoval už dříve. Rok nato dostal od pána i zmíněný Psí mlýn. Bonacina žil velkopanským způsobem života, dával najevo svou intelektuální převahu, byl bystrý diagnostik a úspěšný léčitel. Pokoušel se také v okolí neúspěšně kopat zlato. Zemřel 20. března 1620, tři týdny předtím, než jeho pán musel emigrovat do Polska. Jiné prameny udávají, že žil ještě po Bílé hoře, kdy údajně svědčil proti Ladislavu Velenovi, aby si zachoval své jmění, statek a dům. Není potom překvapivé, že se o něm vypráví, že ho vzal čert. Místo jeho pohřbu je neznámé, ví se jen, že zanechal syna Weikarda.