Hans Heiling

Je to kníže duchů zdejšího kraje, nejznámější postava místních bájí. Podle pověsti jej nalezl nějaký sedlák na vrchu Chrudimi (podle jiných na místě, kde dnes stojí hlavní oltář slavkovského kostela) jako nemluvně a donesl jej na loketský hrad, kde byl vychován. V tajných uměních ho vyučovala víla z řeky Ohře (jiná verze říká, že byl jejím synem). V jeho postavě ztělesnila lidová obraznost svou touhu po zázračnu. Měl nadpřirozenou moc a na Loketsku s pomocí duchů vystavěl největší a nejkrásnější město na světě. Později je poručil zbourat a jeho zbytkem jsou žulové skály, tyčící se nad levým břehem Ohře Hans Heiling Felsen, Svatošské skály. Podle jiné verze jsou skály zkamenělým svatebním průvodem Hanse Heilinga či zkamenělou svatbou jeho milenky. Heiling svatbu proměnil ve skály v tomto pořadí: Kapucín, Ministranti, Svatební pár, Svatební průvod, Muzikanti, Tchyně a Zámek. Nakonec Hans Heiling (Jan Svatoš) požádal svou matku, aby byl zbaven svých magických schopností. V zápase s medvědem, už jako obyčejný člověk, byl rozsápán a vodními vílami pohřben v hlubinách Ohře. Jeho příběh sebral a vydal známý německý spisovatel strašidelných románů Ch. H. Spiess v díle Hans Heiling, čtvrtý a poslední kníže duchů Země, Vody, Vzduchu a Ohně. Odlišné části mýtu zaznamenal T. Körner, podle něhož látku převzali bratří Grimmové. Ve starém zbytku loketského urbáře je zmínka, že kdysi se louka u Svatošských skal jmenovala Svatá (Heilige Wiese), z čehož se soudí, že odtud mohly povstat pověsti o Heilingovi.