Útržky zapomenuté kabaly

Celá oblast Zlatého koně a přilehlé okolí skrývá tajemství, která jen tušíme. Oslovují nás v názvech míst, v magickém utváření geologických vrstev, ve zvláštním rostlinném společenstvu, v archeologických nálezech a v neposlední řadě v pověstech. Poslechněme si, co na okraj své knihy pověstí o Zlatém koni říká V. Palivec: „Kult Bílého nebo Zlatého koně doložený např. v jižní Anglii (Uffington Castle) byl u starých Keltů velmi rozšířen. V keltském okruhu pověstí Mabinogi se mluví často o bílých koních ve spojení s bohyní ve zlatém šatě, která se objevuje rytířům a zase mizí, aniž by byla dostižena. Je to prý Rhiannon, dcera Eveydda Starého. Bílého koně bývalo často vidět se zlatými ozdobami, proto i Zlatý kůň. Nikoli bez zajímavosti je, že v okolí Zlatého koně se hojně vyskytují názvy odvozené od slova kůň. Tak Zlatý kůň, Kobyla (lom), V koníku, Koněprusy (prusý - bílý) aj. Jedna z tradic vypráví, že tu v Koněprusích byl v dávnu již vyhlášený chov koní mimochodníků, tj. koní, kteří kráčejí proti přirozené chůzi koňské oběma nohama jedné strany současně kupředu. Takových koní prý s oblibou používali na svých válečných výpravách mnohé starověké kmeny, zvláště východních národů. Že tak činili i Keltové, dokazuje pověst o Maxenu Wledigovi z cyklu Mabinogi, kde se vypráví přímo o koni mimochodníku." Toto sdělení můžeme doplnit i jinou tradicí, podle níž zde kdysi bývala svatyně bílých (prusých) koní, odkud měl svého Šemíka i Horymír. Hipický obsah (tj. týkající se koní) lze tušit i v blízkých místopisných odvozeninách jako Koda, Kotýz. Jako bychom se pohybovali po okraji magického kruhu, znejistělí, avšak zároveň čím dál tím pevněji usazení v sedle jinotajného koně, jímž je nepředpojatá a udivující kabala. Víme ostatně, že výraz kabala souvisí s kobylou (lat. caballus) a komoněm, z čehož vzniklo české slovo kůň.