Tajnosti starého kláštera

Na místě dnešní obce stával původně románský klášter cisterciáků, založený v letech 1144 - 1145. Později byl vypálen husity. V obci vzniklé na jeho troskách jsou v některých domech zachovány zbytky románských a raně gotických zdí. Pod vsí je soustava podzemních chodeb. Má se také za to, že pod některými domy byly ukryty klášterní poklady. Při prodeji stavení čp. 39, v němž se uchovaly nejznamenitější zbytky budov, si někdejší spolumajitelka Zelené Hory G. Auerspergová vyhradila „pro všechny budoucí časy“ polovinu z pokladů případně zde kýmkoliv nalezených. O nedalekém vrchu Štědrém (665 m) nad Vrčení se vypráví, že v jeho roklích si mniši kláštera uschovali své poklady, zejména zlaté sochy dvanácti apoštolů, stříbrný vůz se zlatou pavézou, kostelní náčiní a jiné cennosti. Traduje se, že klášter míval několik navzájem podobných věží (ačkoliv cisterciácké kláštery neměly mít věže vůbec!). Ve východní věži stávalo prý pět soch andělů s pohyblivými křídly z labutích per, jež se pohybovala tak přirozeně, že divák měl představu živých bytostí. Rytmický pohyb byl prováděn za pomoci důmyslného stroje, který vynalezl zdejší mnich. Západní věž sloužila jako hláska a vedla z ní jedna z hlavních podzemních chodeb až k vrcholu Zelené hory. Ve východní částí kláštera býval kostel nepřístupný obyčejným smrtelníkům. U vchodu stávala stálá stráž, sestavená z třináctí panen. Nesměly se ničeho bát a vždy po třináctí letech bývala prý zkoušena jejich odvaha: tehdy se rozestupovala země a z ní vylézaly podivné a hrůzné příšery, takže každého, kdo je spatřil, pojala posvátná hrůza a nepopsatelný strach. Stalo se prý kdysi, že všechny strážkyně až na tři nejsrdnatější se rozběhly ze svých stanovišť, za což byly podivně potrestány: byly raněny slepotou trvající pět dní... Na severní straně kláštera stávala budova klášterní školy. Sem docházel i Jan Velflín, pozdější sv. Jan Nepomucký. Vyprávělo se také o podivných světlech a vzdušných obrazech, planoucích v klášteře a jeho věžích. Jednalo se snad o laternu magiku. (viz Nepomuk, Zelená Hora)