Čert v knize spojuje starší slovanské démonologické motivy s křesťanskou představou ďábla. Mívá lidskou podobu s kopytem, drápy a růžky, ale proměňuje se také v černého psa, kozla, kocoura, havrana či jiná zvířata. Pověsti jej často stavějí do sázek se smrtelníky, krvavých úpisů a nedokončených staveb, které zmaří ranní kokrhání kohouta.
Kde se objevuje
Velmi rozšířený po celých Čechách, Moravě a Slovensku.
Co vyprávějí staré pověsti
Proti čertu se podle českých pověstí používal kříž, modlitba, svěcená voda a zvuk kostelních zvonů. Velkou moc mělo také ranní kohoutí zakokrhání. Nejdůležitější pravidlo zní: nepodepisovat žádný úpis, neslibovat duši a nenechat se vlákat do sázky nebo obchodu.
Z ČEHO VYPRÁVĚNÍ VYCHÁZÍ
Podklady původního atlasu Tajemná místa · strana 22
Pověst zachycuje lidové vyprávění. Její motivy nepředstavují doložení mimořádných jevů.
