Legenda o Branovském Zpropadeném zámku
Na západ od malebné vesničky Branov, ukryté v hlubokých lesích, leží tajemné trosky starobylého sídla, které místní obyvatelé nazývají „Na zpropadeném zámku“. Toto místo, obklopené tichem a temnotou, bylo kdysi důležitým opevněním, střežícím významnou obchodní stezku, která se táhla krajinou od Křivoklátu. Zámek, postavený v strategické poloze, měl za úkol chránit obchodníky před nebezpečím, které číhalo v lesích.
Avšak jak plynul čas, pevnost upadla v zapomnění a její zdi se staly útočištěm pro lupiče a bandity, kteří terorizovali okolní krajinu. Legendy praví, že tito zločinci ve sklepeních zámku ukryli své nesmírné poklady, jejichž lesk však nikdy neuzřelo denní světlo. Říká se, že v jednu chladnou měsíční noc, když mlha zahalí krajinu, se ozývá z útrob zámku děsivé řinčení řetězů a zjevuje se dvanáct postav v bílém rouchu.
Tito přízraky, údajně duše padlých lupičů, bloudí ruinami zámku, střežíce své poklady a hledajíce vykoupení za své hříchy. Místní obyvatelé se tomuto místu vyhýbají, neboť věří, že každý, kdo by pokusil se zámek navštívit za svitu měsíce, upadne do kletby a jeho duše bude navěky uvězněna mezi chladnými kameny zpropadené pevnosti.
Tajemství Branovského zámku tak přetrvává věky, jako varování před lidskou chamtivostí a pokušením, s nímž se musí každý, kdo kráčí stezkami této dávné země, vyrovnat.