Kdysi dávno, na jihovýchod od malebné vesnice Bouzov, stál majestátní zámek, který se pyšně tyčil nad krajinou. Tento zámek, známý jako Zakletý zámek, byl domovem urozeného panstva, které bylo známé svou vlídností a moudrostí. Avšak osud byl k nim krutý a celé panstvo náhle vymřelo, zanechávajíc za sebou jen osamělou stařenku s její věrnou kočkou a psem.
Stařenka, sužována smutkem a samotou, byla posedlá touhou zastavit čas. V zoufalství a hořkosti vyslovila kletbu, kterou proměnila zámek na chladné skalisko a odsoudila ho ke zkamenění na věky věků. Legenda praví, že při pohledu skrze jedno z kamenných oken lze spatřit podobu stařenky, ztuhlou v čase, jakoby stále hlídala své ztracené panstvo.
Svěcená díra, posvátné místo nedaleko skaliska, bývala dávným útočištěm pro démony a ďábly, kteří byli vyhnáni posvěcenou vodou. Avšak s kletbou se tito temní tvorové opět vrátili, aby obývali zakleté místo. Mezi těmito stvořeními je nejznámější strašlivě vyjící černý pes s ohnivýma očima, který střeží zámek a šíří hrůzu mezi těmi, kdo se odváží přiblížit.
Čerti, kteří zde přebývají, se zjevují v různých podobách. Někdy se proměňují v divoké koně, jindy v ohromné raky, kteří se plazí po skalách. Místní obyvatelé se těmto místům obloukem vyhýbají, varováni prastarými příběhy a zkazkami, které se po generace předávaly z otce na syna.
A tak Zakletý zámek zůstává ve svém kamenném spánku, obklopený tajemstvím a děsem, připomínkou toho, jak silná může být lidská bolest a osamělost, která proměňuje živé ve skálu.