Na pahorku Čarodeni v Bošovicích, kde se kdysi mívaly slet čarodějnice o filipojakubské noci, stojí osamocený dřevěný kříž, který je tichým svědkem dávných událostí. Podle pověsti zde bylo několik čarodějnic upáleno, a jejich duchové prý dodnes bloudí kolem, vtiskujíc do vzduchu tiché šeptání a chladivý pocit na zádech nejednoho odvážlivce, kdo se sem vypraví za soumraku.
Jedna část Bošovic, nazývaná Krchůvek, skrývá další tajemství; zde kdysi stával kostel s klášterem. Legenda praví, že když byly kladeny základy kláštera, byla do nich uložena velká stříbrná mísa s dvanácti zlatými kachňátky, na nichž seděla zlatá kachna. Tento poklad měl být symbolem ochrany a prosperity pro místní obyvatele, avšak časem se z něj stalo jen matné přízrak historky.
Až donedávna, po každém dešti, vycházely místní děti na Krchůvek, plné naděje a dobrodružství, hledat zlaté kachny, zda je náhodou nevynesla voda na povrch. Jejich tiché smíchání a šepotání v trávě a mezi keři dodávalo tomuto místu zvláštní atmosféru, jako by si hrály ve světle jiného světa.
Jednoho dne, po obzvlášť prudkém dešti, našli pod jedním z velkých kamenů malý zlatý odlesk. Děti s bázní i nadšením odvalily kámen a objevily malé zlaté kachňátko, které svým leskem potvrdilo starou legendu. V tu chvíli se ozval podivný zvuk, jako by se vzduchem nesl vzdálený smích a šepot dávných čarodějnic, a děti věděly, že se staly součástí tajemství Bošovic.
Zlaté kachňátko bylo vráceno zpět na své místo, aby hlídalo tajemství a klid pahorku Čarodeni. A tak, ačkoli se děti již neodvažují hledat po deštích, ví, že poklady Bošovic jsou skutečné, skryté v zemi a v příbězích, které nikdy nevyblednou.