Kdysi dávno, v hlubokých lesích a mlhavých údolích, stával hrad, jehož majitelem byl obávaný vojvoda zvaný Drak. Jeho jméno nebylo pouhou přezdívkou; bylo symbolem strachu a hrůzy, jež šířil po celém kraji. Drak byl známý svou krutostí, zabíjel nejen své poddané, ale i nevinné cestovatele, kteří se odvážili přiblížit k jeho území. Z dálky se linula pověst, že každý, kdo vkročí do jeho panství, se už nikdy nevrátí.
Drak hromadil bohatství, které bylo nasáklé krví a utrpením. Zlato, drahokamy a poklady, které nashromáždil, byly ukryty hluboko v útrobách jeho hradu. Nikdo se však neodvážil toto bohatství hledat, neboť strach z Drakovy pomsty byl příliš velký.
Když Drak nakonec dosáhl konce svého života, obloha se zatáhla a do jeho hradu udeřil blesk rovných třicetkrát. Byl to jako znamení, že jeho čas nadešel. Na jeho duši už netrpělivě čekal čert, který si přišel pro Drakovu duši a také pro jeho poklady. Čert si myslel, že si odnese bohatství, které Drak nasbíral, ale osud měl jiné plány.
Pod rouškou tmy čert omylem nabral místo zlata jen obyčejné skály. S těžkým nákladem se vydal směrem k pohoří Vihorlatu. Když čert dorazil na vrcholy hor, byl zcela vyčerpán a usnul. Ranní červánky ho probudily a v panice skočil ze skály. Země se pod ním probořila a vytvořila tůň, kterou dnes známe jako Vihorlatské „mořské oko“.
Od těch dob se říká, že v jezeře přebývá čert, uvězněn svou vlastní chamtivostí a hloupostí. A pokud se někdo odváží přiblížit, může v tichých vodách vidět odraz Draka, který stále střeží své ztracené poklady. Tato legenda se vypráví po generace a varuje všechny, že chamtivost a krutost nikdy nepřinášejí skutečné bohatství.