Na vrchu Mouřenci, kde se tyčí pozdně románský kostel sv. Mořice, se po staletí šeptaly příběhy, které mrazily posluchače až do morku kostí. Každou mlhavou noc, když měsíc v úplňku ozářil zalesněné kopce, se po okolí kostela rozprostírala tajemná záře. Byla to světélkující kosti, které se zjevovaly z místního pohřebiště, jakoby se duše zemřelých pokoušely navázat spojení s živými.
Starci z Dlouhé Vsi vyprávěli o kostlivcích, kteří se prý za hluboké noci procházeli po hřbitově, jejich duté oči planoucí neznámým světlem. Rány a šepoty z kostnice se mísily s větrem, vydávajíce varující zvuky před těmi, kteří by snad chtěli narušit klid zemřelých. Říká se, že kdokoliv, kdo by se odvážil vstoupit do kostnice s nečistými úmysly, by byl navždy proklet a jeho duše by nikdy nenašla klid.
Podle pověsti byl Mouřenec ve skutečnosti kdysi dávno zasvěcen pohanskému božstvu, Černobohu, který vládl temnotou a smrtí. Ačkoliv byl kostel později zasvěcen sv. Vavřinci, lidé věřili, že temná moc Černoboha nikdy zcela neopustila toto místo.

Místní obyvatelé proto dodnes obchází tento vrch s respektem a snad i s trochou strachu. Kdysi se prý v kapli zjevil zloděj, který se pokoušel uloupit starobylé relikvie. Sotva se však dotkl jedné z nich, zmrzl na místě, jeho oči se rozšířily hrůzou a jeho srdce přestalo bít. Místní věří, že to byl samotný Mouřenec, kdo ho potrestal za jeho hříchy a dodnes prý jeho duch obchází uvnitř kaple, varujíc každého, kdo by se odvážil znesvětit toto posvátné místo.
Tajemné příběhy o Mouřenci udržují živé povědomí o jeho minulosti a připomínají nám, že některé síly by měly zůstat nedotčené, skryté v závoji minulosti a tajemství.