Za mlhavých nocí, kdy měsíc halí oblohu svým tajemným svitem, se v okolí malé vesničky za hřbitovem rozprostírá místo, které děsí i ty nejodvážnější. Zbytky prastaré tvrze, známé jako Vlčí hrad, se tyčí nad okolními lesy jako zchátralý památník zapomenutých časů. Místní obyvatelé mají pro toto místo jen tichá slova obav a pověr.
Podle starých legend, které se v rodinách předávají po generace, se právě zde odehrávají podivné a nevysvětlitelné úkazy. V temnotě nocí bývá vidět bezhlavý jezdec, který na svém bezhlavém oři bloudí mezi troskami hradu. Nikdo přesně neví, kdo tento tajemný jezdec byl, ale říká se, že kdysi dávno byl vladykou této tvrze, avšak pro svou krutost a chamtivost byl proklet. Jeho duše nyní bloudí mezi ruinami, odsouzena k věčnému hledání pokoje, který jí nikdy nebude dopřán.
Kolem jezdce se prohání smečka černých psů, jejichž zuby září jako rozžhavené uhlíky a oči planou ohnivým světlem. Tito psi jsou strážci tajemství Vlčího hradu a říká se, že hlídají skrytý poklad, který je hluboko pod zemí. Avšak každý, kdo by se pokusil tajemství odhalit, by byl nevyhnutelně odsouzen k zatracení.
Nikdo se neodvažuje přiblížit k Vlčímu hradu po setmění, neboť ti, kteří to zkusili, se buď nikdy nevrátili, nebo se vrátili bez špetky rozumu, bloudící ve svých vlastních nočních můrách a šeptající o děsivých zjeveních, které spatřili.
Tak zůstává Vlčí hrad místem tajemství a strachu, kde se čas zastavil a kde minulost stále prolíná s přítomností, skrytá mezi stíny zapomenuté historie a pověstí.