Krajina kolem Lutotína je opředena záhadami a tajemstvími. Nad železniční tratí, chráněn obloukem řeky Romže, se kdysi tyčil mohutný hrad. Dnes se zdejším místům říká Na hradě, ale samotný hrad zmizel v hlubinách země jako připomínka prostopášného života svého posledního pána.
Legenda praví, že tento hrad se propadl kvůli hříšným skutkům jeho majitele, který prý ve svých komnatách pořádal bujaré slavnosti a nevázané hostiny. Když pak země pohltila hrad i s jeho pánem, zůstala po něm jen jediná dědička – jeho dcera, která se zjevuje jako Bílá paní.
Bílá paní, celá oděná v bílém šatu, se zjevuje každý den v poledne s karabáčem v ruce. Tato přízračná postava hlídá, aby se z propadlých sutin nevynořil žádný z duchů minulosti, kteří by mohli ohrozit klid a bezpečí těch, kdo prochází kolem.
Jedním z nejvíce fascinujících aspektů této místní pověsti je příběh o dvou chlapcích, kteří se jednoho dne na Velký pátek setkali s Bílou paní. Ta je zavedla do nitra hory, kde byli nuceni strávit celý rok. Nikdo neví, co se v nitru hory děje, ale vypráví se, že když se chlapci po roce vrátili, byli jiní. Něco v jejich očích, v jejich chování, naznačovalo, že zažili něco, co lidský rozum nedokáže pochopit.
Dodnes se lidé na Velký pátek vyhýbají místu Na hradě. Zvony romžského kostela zní o něco tišeji a vzduch je naplněn podivným napětím. Je to čas, kdy se Bílá paní stává součástí tohoto světa o něco více, než jindy. A zatímco její přízračná postava klouže po zemi, lidé šeptají modlitby a doufají, že hory zůstanou tiché a tajemství skryta.
Tajemný příběh Bílovice – Lutotína, opředený mystikou a dávnými legendami, tak zůstává neodmyslitelnou součástí tohoto kraje, připomínkou dávno zapomenutých časů a varováním pro ty, kteří by snad chtěli překročit hranice mezi světem živých a světem duchů.