V hlubokých lesích, v oblasti vzdálené 7 km východně od města Blanska, stál hrad Blansek, opředený temným tajemstvím a hrůzostrašnými pověstmi. Hrad byl domovem kamenných rytířů, přízraků, které strašily každého nového majitele tohoto pochmurného sídla. Podle legendy zde byla Bílá paní, poslední ženský potomek prokletého rodu rytířů, kteří po své smrti byli odsouzeni měnit se v sténající kameny. Vždy o půlnoci se jejich bolestné nářky nesly hradbami jako připomínka strašlivé vraždy, kterou kdysi spáchal krutý pán hradu na nevinném poustevníkovi. Krvavý čin stál u zrodu kletby, jež proměnila životy obyvatel hradu v nekonečné utrpení.

Na sever od Ústí nad Labem, 9 km směrem na severovýchod, se nachází hrad Blansko, známý také jako Blankenštejn. Tato zřícenina, s protáhlým mnohoúhelným půdorysem a dvěma nárožními válcovitými baštami, byla kdysi domovem zlomyslného obra. Tento obr sužoval okolní vesnice a města svou krutostí a zlomyslností. Denně pronásledoval a terorizoval místní obyvatelstvo, až se měšťané z Ústí nad Labem sjednotili a v odvážném boji ho nakonec přemohli. Jeho smrt přinesla regionu klid, ale jeho duch prý stále bloudí ruinami, hledajíc pomstu za svůj zánik.
Příběhy obou hradů, Blanseku i Blanska, propojuje nit temných pověstí a strašidelného dědictví, připomínajícího lidem, jak tenká je hranice mezi světem živých a říší mrtvých. Každý, kdo se odvážil navštívit tyto zříceniny, se vrátil s pocitem, že kamenné zdi skrývají mnohem více, než se na první pohled zdá. Ať už v podobě kamenných rytířů nebo ducha obřího tyrana, minulost těchto hradů stále žije v temnotě jejich ruin.