V hlubokých lesích severně od Ústí nad Labem, na samé hranici lidského světa, se tyčí zřícenina hradu Blankenštejn. Tento tajemný hrad, vzdálený jen devět kilometrů od města, je místem strašidelné legendy, která proniká do mrazivých hlubin lidských představ.
Kdysi dávno, v dobách, kdy se stíny zdály být delší a noci temnější, vládl hradu Blankenštejn zlomyslný obr. Tento obr, známý jako Krutohlav, byl postrachem celého kraje. Sídlo postavené na protáhlém mnohoúhelném půdorysu se dvěma nárožními válcovitými baštami bylo nejen jeho domovem, ale i místem, odkud šířil svou hrůzu.
Krutohlav nebyl jen obyčejným obrem. Jeho srdce bylo stejně tvrdé a chladné jako kameny hradu, na kterém sídlil. Oblíbenou zábavou tohoto obra bylo terorizování obyvatel okolních vesnic. Lidé žili ve strachu, obávali se o své životy a o své blízké. Každou noc se z hradu nesly ozvěny jeho strašlivého smíchu, které mrazily krev v žilách.
Podle pověsti měšťané z Ústí nad Labem, vyčerpaní a zoufalí z Krutohlavova teroru, se rozhodli spojit své síly a postavit se proti němu. Vybaveni primitivními zbraněmi a nezměrnou odvahou, tito obyčejní lidé se vydali na hrad s jediným cílem – skoncovat s hrůzovládou obra.
Po dlouhém a vyčerpávajícím boji, kdy mnozí ztratili své životy, se měšťanům podařilo obra přemoci. Krutohlav padl, jeho tělo zmizelo v hlubinách lesa, a s ním zmizel i jeho strach. Hrad Blankenštejn, nyní zřícenina, stojí jako tichý svědek těchto dávných událostí.
Lidé z okolí věří, že v noci, když vítr fouká přes rozvaliny hradu, lze slyšet šeptání a vzdechy. Říká se, že je to Krutohlavův duch, který bloudí a hledá pomstu. A tak zůstává hrad Blankenštejn místem tajemství a strachu, místem, kde se minulost prolíná s přítomností, a kde legendy nikdy nezemřou.