V hlubokých, tajuplných lesích mezi Boškovem a Slavkovem, kde se stromy tyčí vysoko k obloze jako strážci dávných tajemství, leží místo obestřené záhadou a strachem – Ďáblův kuželník. Poblíž Slavkovského chodníčku, kde se cesty klikatí a ztrácejí v hustém porostu, se prý kdysi odehrávaly podivné události, které dodnes šeptají stíny mezi stromy.
Podle staré pověsti, která se zde vypráví po generace, se na tomto místě zjevoval ďábel. Měl podobu elegantního muže s podmanivým pohledem a úsměvem, který sliboval tajemství a zábavu. Poutníci, kteří se vypravili těmito končinami, často pocítili zvláštní pokušení, když se před nimi zčistajasna objevil muž, jenž je pozval k nevinné hře v kuželky.
Tato hra však nebyla obyčejná. Kuželky byly vyrobeny z černého dřeva, každý úder koule zněl jako zlověstný smích a vzduchem se linula podivná melodie, která poutníky omamovala a zanechávala je dezorientované. Ti, kteří se k hře nechali zlákat, se pak často ztráceli ve spletitých stezkách lesa, jako by někdo přepsal mapu jejich mysli, a mnozí se už nikdy nevrátili ke svým domovům.
Říká se, že ti, kteří se pokusili hře vzdorovat, slyšeli za sebou kroky a tichý šepot, jenž je nabádal k návratu. Když se však otočili, nic tam nebylo – jen tiché větve lesních obrů šuměly v slabém větru.
Dodnes se místní obyvatelé vyhýbají lesu za soumraku, zvláště pak v době, kdy měsíc osvětluje cestu svým bledým světlem. Tvrdí, že tehdy je moc Ďáblova kuželníku největší a že smělé duše, které se odváží vstoupit na jeho území, riskují víc než jen ztrátu směru. Riskují ztrátu sebe sama.
Příběhy, ať už pravdivé či nikoli, se šíří dál, a tajemství Ďáblova kuželníku zůstává nezodpovězenou otázkou pro všechny, kteří projdou těmito hlubokými lesy a naslouchají šepotům minulosti skrytým v zeleni.