Bylo to prý nejhorší období Che Guevarova života. Nechtěl k nám. Odcestovat do střední Evropy na tak dlouhou dobu ho ale přesvědčila jen vidina několika týdnů strávených s milenkou.

Zároveň si revolucionář v komunistickém Československu od března do července 1966 léčil silné astma  I kvůli prošlým sovětským lékům na něj málem zemřel v africkém Kongu, kde se neúspěšně pokoušel o podobnou revoluci, jakou společně s Fidelem Castrem zorganizovali na Kubě. Podle vzpomínek jeho přátel se prý Che Guevara vydával na dlouhé procházky Prahou, zpravidla ale v doprovodu dvou osobních strážců. Znal dobře dílo Franze Kafky, oblíbil si i  Haškova Švejka a občas zašel do známé pivnice U Fleků. Jednou navštívil i kino Sevastopol, hlavní náplní jeho času ale bylo psaní.

V ČSSR se Che tajně ukrýval na jednom z konspiračních míst, která měla k dispozici 1.správa ministerstva vnitra – tehdejší československá rozvědka. Žil tu pod cizím jménem a s pozměněnou podobou. Obklopovali ho jen nejvěrnější přátelé „Che Guevarova“ vila, kterou dnes obrůstají vzrostlé stromy, už dávno státu nepatří, prodal ji v roce 1978. Současný majitel řekl, že o tom, kdo v jeho domě v šedesátých letech nejspíše přebýval, neměl ani tušení.

Výcvik agentky Tanji

O revolucionářově pobytu v socialistické ČSSR pojednává španělsky psaná kniha s názvem Los Cuadernos de Praga (volně přeloženo Poznámky z Prahy či deníky z Prahy), kterou publikoval bývalý argentinský velvyslanec Abel Posse. Knihu musíme chápat především jako beletristickou; Posse sám přiznal, že ji sepsal na základě prostudování Che Guevarových zápisků, které se bohužel nedochovaly.

V kontextu Guevarovy návštěvy je zajímavý osud Che Guevarovy milenky Tamary Bunke, známé pod přezdívkou Tanja. O Argentince, dceři německo-židovských komunistických uprchlíků před Hitlerem, se zmiňuje svazek uložený v českém Archivu bezpečnostních složek.

Československá tajná služba se totiž starala o její výcvik, poskytla jí falešnou identitu a vyrobila cestovní pasy s nepravými vízy. Takzvanou instruktáž Tanja absolvovala v KB(konspiračním bytě, pozn. red.) jak 1. správa kódovala právě vilu v Ládví. První zmínka o přitažlivé černovlásce je z jara 1964. Východní Němka tehdy přiletěla do Prahy pod falešným jménem Marta Iriarte. Československé úřady nejprve netušily, co je zač. Právě ona byla důvodem, proč se Che neletěl z Konga léčit domů do Argentiny. Ve své vlasti by se navíc tou dobou už nemohl cítit bezpečně.

Argentinská levicová ikona svou pravou identitu během pobytu v ČSSR dokonale skrývala. Che si oholil si vousy a hlavu, nasadil dioptrické brýle. Přesto se bál. „Žili jsme trochu jako na trní. Málokdy jsme chodili ven, a když jsme šli, se soudruhem Josém Luisem jsme chodili do restaurací mimo město ,“ vzpomínal na pobyt v ČSSR Ulies Estrada, jeden z Che Guevarových tehdejších společníků.

I když se zdá, že se u nás Guevara měl jako v lázních, nevzpomínal na pobyt nejlépe. Abel Posse si zapsal, že pět měsíců ve východní Evropě byly pro revolucionáře temné období. „Všechno je tu nudné, šedivé a bez života,“ říkával podle Posseho o Praze Che Guevara. „Tohle není socialismus, ale jeho selhání. Celá Praha je jako místnost z Titaniku. Ze slavných časů revoluce tu nezbylo nic,“ povzdychl si revolucionář. Che opustil Československo 19. července 1966, měl u sebe urugayský pas na jméno Ramón Benitez. Odjel vlakem z Prahy do Vídně.

Společníkem mu byl kubánský přítel Pacho Fernández Montes de Oca, vydávající se za obchodníka z Ria de la Plata. V rakouské metropoli přesedli na vlak do švýcarské Ženevy a odtud do Curychu, aby poté odletěli přes Moskvu do Havany.