Malebné místo na soutoku Vltavy a Otavy. Skalnaté stráně vonící borovicemi a všudypřítomný klid, linoucí se ze všech zákoutí. Zádumčivé vody Orlického jezera. Hřebeny kopců jako nebeské klenby a uprostřed toho všeho se vypíná hrad Zvíkov, který se řadí mezi naše přední historické památky. Každoročně opředené a vysoce vyhledávané místo. Každoroční tah návštěvníků, jež se s rykem ženou kupředu zdolat další záhadu, kterou tento proslulý hrad skrývá.

Pověst o vzniku

Tato pověst je již tak letitá, že se z ní i jména vytratila. Za starých časů, kdy praotec Čech hnízdil pod horou Říp, se jeho nejstarší dcera zamilovala do muže, který se jen samotným bytím příčil otci. Když se spolu oddali, rozhněval se natolik, že manželům nezbývalo nic jiného, než útěk do vzdálených jihočeských hvozdů, kde se usídlili a zbudovali skromné obydlí. Čas ubíhal a otci se každým dnem rozplývala naděje opětovného shledání s dcerou, přičemž by se rád usmířil s jejím mužem. Jednoho dne se praotec ztratil při lovu zvěře v hlubokém lese. Náhle narazil na dvě dítka, které následoval k jejich domovu. Slova by se ho nedořezal, když spatřil svou dceru volající na děti. Ihned ji blaženě objal a i s jejím mužem pozval na své panství. Oni se však vrátit nechtěli a trvali na svém, že by rádi zůstali tam, kde jsou. Jsou zde zvyklí a nic jim nechybí. Praotec Čech jim, alespoň nechal vystavět pevné obydlí a nazval ho Zvykov od slova zvyknouti.

Tajemná věž – Markomanka

Hrad byl postaven ve 13. století. Výstavbu započal Václav I a dokončil jej Přemysl Otakar II. Nejstarší dosposud dochovanou součástí hradu je jeho věž zvaná Hlízová, neboli Markomanka. Tato věž je asi 20 metrů vysoká, jenž vás upozorní již, při vstupu do komplexu svou barevnou odlišností od ostatních subjektů, ale její největším záhadou, jsou znaky vytesány do žulových tvárnic. Tato záhada, nebo možná vzkaz z dob minulých, se převaluje v nejednom záhadologickém žaludku. Jeden říká ono, druhý zase to a ne a ne se dohodnout na rozuzlení celé věci, která dělá hrad Zvíkov, tak zajímavým.

Podle německého historika Millauera, byla věž postavena germánským, krvelačným kmenem Markomanu, jenž v 1. stol. př.n.l. obsadil území českého národa a zabíjeli všechny muže větší než li byl jejich meč.  Jejich králem byl Marobud, který své mládí prožil v Římě. Prý si nechal v čechách vystavit sídlo nesoucí název Marobudum. Podobnost s Římanskými strážními věžemi nemůžeme popřít a proto se tato teorie stává více než zajímavou. Záhadné značky jsou podle německého historika germánské runy.

Další zajímavou doměnku prosazoval v polovině 19. století český profesor archeologie Jan Erazim, který stavbu přisuzoval Římanům. Čerpal přitom s dějepisce Dia Cassia podle něhož ve 2. stol. n. l. v době válek s Markomany a Kvády nechal Marcus Aurelius vystavět tvrze s posádkami před Římskou hranicí. Další podobné stavby se totiž naleznou v okolí Dunaje, na Rýně či v Bavorsku

Současný postoj vědců, již nedává většímu prostoru fantazírování. Označily znaky za značky jednotlivých hutí, kde byli kostky vyrobeny, což se mne moc nezamlouvá. Ani jedná značka z 36 obsažených se nepodobá žádným kamenickým značkám známých kamenických cechů z té doby. Že by se vědátoři chtěli, tak sprostě zbavit odpovědnosti za svou nevědomost a chtějí značky z Markomanské věže smést ze stolu s tak prostoduchou teorií.

Někteří přisuzují vyryté znaky v žulových tvárnicích a celou stavbu Římanům, někteří Keltům a další Markomanům. Jedno je však jisté. Nikdo dodnes nemůže s jistotou říct, co znaky znamenají. I samotná budova budí dohady a nezodpovězené otázky. Stavba tohoto typu je na českém území velice netipická, a tím i velice záhadná. Podobná architektura se na našem území objevuje, až o řadu let později. Vědci se však domnívají, že právě Hlízová věž sloužila jako inspirace.

Nedobytnost a pocit bezpečí, který hrad Zvíkov bezesporu vyvolával dokazuje i to, že sloužil jako trezor pro královskou korunu, která byla ukryta v Markomanské věži do doby, než pro ni Karel IV nalezl místo na Karlštejně.